Ohlédnutí za legendární Vindobonou
Ač byla jednotka řady VT 18.16 (později v roce 1970 přeznačena na řadu 175) nasazována na více trasách, spojována je především s legendární Vindobonou. Prototyp byl vyroben Východoněmeckou vagonkou VEB Waggonbau Görlitz již v roce 1965 a do provozu byly jednotky nasazovány o dva roky později. Jejich výroba probíhala do roku 1968 a bylo vyrobeno celkem osm čtyřvozových jednotek, dva rezervní hnací vozy a navíc šest vozů vložených. Ty byly dle potřeby vkládanány do základní čtyřvozové jednotky, pro tvorbu vícevozových souprav.
I když byly Delfíni, jak se jim přezdívalo, nasazovány z Berlína do Kodaně, Prahy, Malmö,... věhlas si získaly na spoji Vindobona z Berlína přes Prahu a České Velenice do Vídně. V sedmdesátých letech minulého století byly tím nejluxusnějším vlakem, co se na našich kolejích vyskytoval. Konstrukce vlaku i služby srovnatelné s těmi poskytovanými v letadlech měly být protiváhou západoněmecké jednotce TEE, která posloužila jako vzor východoněmeckému socialistickému průmyslu při vývoji řady 175. Maximální konstrukční rychlost vlaku byla 160 km/h, s ohledem na stav tratí v socialistickém bloku nebyla téměř využita. Atmosféru z roku 1978 si můžeme připomenou na fotografiích dokumentující jednu z mých cest, coby dítěte, po příjezdu soupravy z Berlína do Prahy.
Postupující elektrizací tratí jak v Německu, tak i u nás, byly jednotky stahovány z páteřních tras a tak bylo Delfíny možno spatřit na spoji Karlex do Karlových Varů nebo již jen na vnitrostátních tratích DR například z Berlína do Bautzenu. Jejich technický stav se postupně zhoršoval a v roce 1985 byly rušeny první z nich.
V roce 1981 přinesl ukončení mezinárodního provozu těchto jednotek. Přesto se do Prahy ještě jednou podívala a to na jaře roku 2003 u příležitosti nostalgické a zároveň rozlučkové jízdy z Berlína do Prahy. V červenci 2003 byla odstavena z provozu, protože vypršela revize hlavních rámů. Nyní je jednotka majetkem Muzea Německých drah a je deponována v Berlíně.
Druhá jednotka, která je na následujících snímcích, je již několik let odstavena pod širým nebem ve stanici Berlin-Lichtenberg, což jejímu celkovému stavu příliš neprospívá. Stává se častým cílem sprejerských útoků, ač se její nátěr snaží její majitel (BSW-Freizeitgruppe) obnovovat do původního stavu. Třetí jednotka je dlouhodobě zapůjčena Saskému železničnímu muzeu. Ostatní jednotky se již nedochovaly a nebo jsou z nich jen nepoužitelné vraky.
Originální kartonové místenky ze sedmdesátých let minulého století pro spoj Ex 70/71 Vindobona z/do Prahy/Berlína.
